NASA objevila “Hvězdu smrti”. Bílý trpaslík dokáže zničit celý solární systém

Vědci objevili ve vzdáleném vesmíru bílého trpaslíka, který má sílu svou gravitací destruovat zbytky planetární soustavy, která přečkala stádium rudého obra mateřské hvězdy. Dokázali tak, že mrtvé hvězdy mají sílu živit se okolními planetárními tělesy. Podle odhadů by na to naše sluneční soustava mohla doplatit asi tak za pět miliard let. To je doba, během které se naše Slunce dostane do pozdní fáze svého vývoje a promění se v bílého trpaslíka.

Keplerův teleskop objevil ve vzdáleném vesmíru bílého trpaslíka (SDSS 1228+1040), který se svou ničivou silou podobá “Hvězdě smrti” z kultovní filmové série Star Wars.

Nachází se 570 světelných let od Země a vědci ho zachytili v procesu ničení planetky, která kolem něj obíhá.

Podle zprávy zveřejněné americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA) je bílý trpaslík umírající hvězda v souhvězdí Panna, která je jen o něco málo větší než Země a jejíž původní hmotnost dosahovala 4 až 5 hmotností Slunce.

Její velmi silná gravitace obíhající planetku trhá na kusy. Protože se stále ještě jedná o horkou hvězdu, úlomky se vypařují a postupem času se vytváří kolem hvězdy pozorovaný disk.

Planeta na kusy

Pozorovaná planetka či další kosmické objekty tvořené skalním materiálem a prachem obíhají kolem 570 světelných let vzdáleného bílého trpaslíka WD 1.145 + 017 po velice těsné oběžné dráze jednou za 4,5 hodiny. Vzdálenost planetky či jejich trosek od bílého trpaslíka činí asi 750 000 km. To je zhruba dvojnásobek vzdálenosti Měsíce od Země. Na takovéto oběžné dráze se materiál planetky odpařuje ve spalujícím žáru bílého trpaslíka a zároveň je trhán na kusy silnými slapovými silami. Při zákrytu hvězdy troskami planetky klesá jasnost bílého trpaslíka až o 40 %.

Pohyby hmoty v okolí bílého trpaslíka SDSS J1228+1040 Autor: University of Warwick/C. Manser/ESO
Pohyby hmoty v okolí bílého trpaslíka SDSS J1228+1040 Autor: University of Warwick/C. Manser/ESO

Asymetrický profil světelné křivky, jenž nemá profil hlubokého U typický pro tranzitující planetu, by se dal vysvětlit právě shlukem trosek odpařujících se a gravitací lámané planetky. Doslova destrukce planetárního systému v přímém přenosu. Výzkumný tým navíc nalezl stopy těžších prvků jako vápník, křemík, hořčík či železo znečišťujících atmosféru bílého trpaslíka WD 1145 + 017. Přesně v souladu s dosavadní teorií. Na povrchu bílého trpaslíka by se totiž kromě vodíku a hélia neměly vyskytovat žádné těžší prvky.

“Je to něco, co ještě žádný člověk neviděl,” komentoval objev Andrew Vanderburg z výzkumného týmu Centra pro astrofyziku Harvardské univerzity. “Sledujeme destrukci solárního systému.”

Vědci věří, že původní objekt, který kolem bílého trpaslíka s ničivou silou obíhá, byl planetou, jejíž oběžná dráha se vychýlila. Jednotlivé kusy tělesa mizí a podle odhadů se nakonec celé rozpadne.

Pohled do budoucnosti naší sluneční soustavy

Výsledky výzkumu na základě objevu Keplerova vesmírného teleskopu pomohly vědcům objasnit neobvyklý jev, ke kterému v minulosti docházelo.

Díky enormní síle gravitace bílého trpaslíka by všechny těžké prvky měly být vtaženy do jeho jádra a na povrchu by měly zůstat jen ty nejlehčí, jako jsou helium nebo vodík.

Někteří v minulosti objevení bílí trpaslíci ale měli povrch znečištěný těžkými kovy. Nový objev odhalil, že jsou to zbytky cizích planetárních těles, která mrtvá hvězda zničila.

“Během posledních deseti let jsme tušili, že se bílí trpaslíci živí na pozůstatcích skalních objektů, a tohle je přesně ten důkaz, který jsme potřebovali,” uvedl ve svém prohlášení Fergal Mullally z NASA.

Podle vědeckých odhadů naši sluneční soustavu něco takového pravděpodobně potká asi za pět miliard let. Během této doby se Slunce dostane do pozdní fáze svého vývoje a přemění se v rudého obra, který pohltí Merkur, Venuši a možná i Zemi. Poté se vyčerpá, odhodí své vnější vrstvy a promění se v bílého trpaslíka, jehož ničivá síla byla do této doby pouze odhadována.

Leave a Reply