Hubbleův vesmírný teleskop vyfotografoval nejvzdálenější aktivní kometu

Hubbleův vesmírný teleskop NASA (HST) vyfotografoval nejvzdálenější aktivní kometu, jakou jsme kdy mohli spatřit. Její vzdálenost v době objedu byla neuvěřitelných 2,415 miliard kilometrů od Slunce (daleko za oběžnou dráhou Saturnu). Mírně zahřívána vzdáleným Sluncem už začala vytvářet jemné mračno prachu, které se nazývá koma. Ta obklopuje drobné pevné jádro zmrzlého plynu a prachu. Tato pozorování představují nejčasnější doposud zaznamenanou aktivitu komety mířící dovnitř naší Sluneční soustavy.

Dráha komety K2 ve Sluneční soustavě

Kometa, nazývaná C/2017 K2 (PANSTARRS) nebo zkráceně „K2“, cestuje po miliony let od svého domova v „chladných vnějších částech Sluneční soustavy, kde je teplota kolem -260 stupňů Celsia. Oběžná dráha komety naznačuje, že pochází z Oortova oblaku, což je sférická oblast o průměru téměř jednoho světelného roku, obsahující pravděpodobně až stovky miliard komet. Komety jsou ledové zbytky z doby formování Sluneční soustavy před zhruba 4,6 miliardami let, a proto se jejich složení od té doby nezměnilo.

„K2 je tak daleko od Slunce a je tak chladná, že můžeme s jistotou tvrdit, že její aktivita – její jádro obklopené komou – se nevytváří jako u jiných komet odpařováním vodního ledu,“ řekl vedoucí pracovník z Kalifornské univerzity v Los Angeles. „Namísto toho se domníváme, že tato aktivita je způsobena sublimací (přeměna pevných látek přímo v plyn) velmi těkavých látek, neboť K2 je ještě obsahuje při svém prvním vstupu do vnitřních částí Sluneční soustavy, a proto je tato kometa výjimečná. V této vzdálenosti je tak neuvěřitelně chladno, že vodní led obsažený v kometě je zmrzlý jako skála.“

Na základě výsledků pozorování komy komety K2 pomocí teleskopu HST Jewitt naznačuje, že sluneční záření ohřívá zmrazené těkavé plyny, jako je kyslík, dusík, oxid uhličitý a oxid uhelnatý, které obsahuje chladný povrch komety. Tyto ledové těkavé látky unikají z komety a uvolňují prach, který vytváří komu. Dřívější studie složení komet blízko Slunce odhalily stejnou směs těkavých látek.

„Myslím, že tyto těkavé látky jsou rozptýleny po celém povrchu komety K2 a v počátcích vzniku Sluneční soustavy před miliardami let je pravděpodobně obsahovaly všechny komety v Oortově oblaku,“ řekl David Jewitt. „Ale těkavé látky na povrchu jsou takové, že absorbují teplo ze Slunce, takže v jistém smyslu kometa ztrácí svou vnější kůži. Většina komet je objevena mnohem blíže ke Slunci, v blízkosti dráhy Jupiteru, takže postupem času už byly tyto povrchové těkavé látky vypařeny. Proto si myslím, že K2 je nejpůvodnější kometa, kterou jsme zatím mohli pozorovat.“

Kometa K2 byla objevena v květnu roku 2017 pomocí Panoramic Survey Telescope a Rapid Response System (Pan-STARRS) na Havaji, což je průzkumný projekt programu NASA pro sledování blízkých objektů (NEO). Jewitt použil kameru Wide Field Camera 3 dalekohledu HST na konci června, aby se podrobněji podíval na tohoto ledového návštěvníka.

Velikost komety K2

Ostré „oko“ kosmického dalekohledu HTS odhalilo rozsah komy a také pomohlo Jewittovi odhadnout velikost jádra – méně než 19 kilometrů v průměru – ačkoli tenká koma má velikost asi 10 průměrů Země.

Tato obrovská koma se musela vytvořit, když kometa byla ještě daleko od Slunce. Prozkoumáním archivních záběrů tým Jewitta odhalil obraz komety K2 a její jemnou komu pořízený už v roce 2013 teleskopem Canada-France-Havaii (CFHT). Objekt však byl tak slabý, že si ho nikdo před tím nevšiml.

„Myslíme si, že kometa byla nepřetržitě aktivní alespoň čtyři roky,“ uvedl Jewitt. „Z údajů získaných pomocí teleskopu CFHT měla kometa K2 komu již ve vzdálenosti 3,2 miliard kilometrů od Slunce, když se nacházela mezi oběžnou dráhou Uranu a Neptunu. Byla již aktivní a myslím, že od té doby byla aktivní stále. Jak se přibližuje ke Slunci, je stále více zahřívána a její činnost vzrůstá.“

Ale kupodivu žádný ze snímků HST neukazuje ohon komety K2, což je podpis komet. Absence takového prvku naznačuje, že částice uvolňující se z komety jsou příliš velké pro tlak slunečního větru v této vzdálenosti, který by je jinak zformoval do ohonu.

Astronomové budou mít dostatek času na provedení podrobných studií komety K2. Pro příštích pět let bude kometa pokračovat ve své cestě do vnitřní části Sluneční soustavy, než dosáhne svého nejbližšího přiblížení ke Slunci v roce 2022, těsně za oběžnou dráhou Marsu. „Budeme schopni poprvé sledovat vývojové aktivity komety, která při své cestě z Oortova mračna proletěla ohromnou vzdálenost,“ řekl Jewitt. „Měla by se stávat čím dál tím aktivnější, jak se bude přibližovat Slunci a pravděpodobně nakonec vytvoří i ohon.“

Jewitt řekl, že vesmírný teleskop Jamese Webba, infračervená observatoř naplánovaná na rok 2018, by mohl změřit teplo z jádra komety, což by astronomům poskytlo přesnější odhad jeho velikosti.

Výsledky týmu byly zveřejněny 28. září v čísle The Astrophysical Journal Letters.

Zdroj: hubblesite.org

O Scimani 65 Článků
Zajímám se o astronomii a miluji sci-fi, Hvězdnou bránu, Hvězdné války a Mass Effect

Leave a Reply