Kolik vody by uhasilo Slunce?

Už v dávných dobách bylo zvykem nazývat Slunce ohnivou koulí. Někteří z nás máme nutkání hovořit tak o něm i dnes. Kolik vody by bylo potřeba k uhašení tohoto ohně? 

Hoření je redoxní exotermický děj, tedy probíhající za vývoje světla a tepla. Hoření vzniká a probíhá za určitých podmínek. Pro jeho průběh je zapotřebí přítomnost hořlaviny, oxidačního prostředku a zdroje iniciace. A už z této wiki-definice, začíná být zřejmé, že něco není úplně správně. Oxidací se spotřebovává ohněm kyslík, prastará hasičská poučka jasně říká, zabraňte přístupu kyslíku. Je ve vesmíru kyslík? Samozřejmě, že v nějakém množství ano, ale vzhledem k tomu, že průměrná hustota vesmírného prostoru je 10-27 kg/m3, což odpovídá pouhým 3 protonům v 1 m3. Jedná se tedy o téměř dokonalé vakuum, jehož v pozemských laboratorních podmínkách ani neumíme dosáhnout. A i scénáře sci-fi filmů v hojném počtu využívají k hašení požárů právě vystavení hořících prostor vesmírné prázdnotě.

Hoří tedy Slunce, jistě že ne. Jde u něj o jiný exotermický děj, termojadernou reakci. Přeměnu vodíku na hélium (následně pak na další prvky), díky obrovskému tlaku v jeho jádru.

Ale pojďme přeci jen vzít tu otázku za svou, co by se tedy stalo, pokud bychom nějakým způsobem dokázali ke Slunci dopravit nějaké zásadní množství vody? Podstatnou část molekuly vody tvoří právě vodík, který Slunce používá jako palivo. Takže jediné čeho bychom dosáhli, je, že by se Slunce stalo větším a žhavějším. No a zbyvší kyslík už je ve Slunci obsažen jako produkt fúze (uhlík→dusík→kyslík). I ten by tedy pouze podpořil fúzní reakci. Paradoxně bychom však přidáním paliva (zvětšením Slunce), dosáhli opravdu zkrácení jeho života. Čím větší hvězda, tím kratší je totiž její život. Ty největší měří svůj život dokonce pouze v milionech let, než explodují jako supernovy. V zásadě je to tedy možné považovat za cestu, jak Slunce “uhasit”.

Pohráváme si s naprosto nereálnými možnostmi, tak pojďme zmínit ještě jednu. Kanál V-sauce nadhodil ještě jednu naprosto hypotetickou cestu, jak pomocí vody dosáhnout vyhasnutí Slunce. Navrhují masivní proud vody, rychlostí někde kolem rychlosti světla, “odstříknout” hmotu Slunce. Snížením jeho hmoty dojde ke snížení teploty a tlaku v jádru a nakonec k zastavení jaderné reakce.