Kvantový vesmír bez temné hmoty a energie

Jestliže si chceme přiblížit vznik vesmíru a zejména vznik hmoty, její uspořádání a z toho vyplývající její vlastnosti je ideální postupovat podle scénáře, který nám poskytuje sám vesmír a v jednotlivých po sobě následujících krocích si objasňovat podmínky a možná prostorová i energetická řešení. Tak se dají i bez nákladných experimentů navrhnout možné modely vývoje vesmíru, jejichž platnost můžeme hned v následujících stupních vývoje zkoumat. Proto jsem se vydal touto cestou. Pro vymezení cesty jsem vzal v úvahu následující předpoklady :
  • vesmír vznikl zvláštním uspořádáním velmi vysoce energetických kvant (strun)
  • vesmír se od svého vzniku otáčí a rozpíná
  • jednotky prostoru a času se zvětšují úměrně s růstem vesmíru
  • vnitřní frekvence strun a fotonů  a jejich rychlost při rozpínání vesmíru zůstávají zachovány (mimo případy jejich vzájemných reakcí)
  • volná i vázaná energetická kvanta (energetické struny a fotony) působí silou na jiná energetická kvanta (struny a fotony) se kterými se protínají plochy jejich závitů
  • hmota se skládá z uspořádaných energetických kvant

Vznik vesmíru

      Ještě před vznikem našeho vesmíru existovalo univerzální energetické pole s nulovou průměrnou energií nazývané někdy Univerzum. Toto pole však má zcela náhodný charakter kmitů a vzhledem k tomu, že nemá žádný střed ani orientační bod, je bezrozměrné a bezčasové. Nemůžeme v něm ani jednoznačně definovat, která energetická struna má kladnou a která zápornou energii. Vlnění těchto energetických strun se však náhodně skládá do kladných nebo záporných hodnot. Tyto nepravidelnosti se však během několika dalších kmitů většinou zase vyruší.

Univerzální energetické pole zahrnuje pravo- i levotočivá kvanta energie, která jsou z našeho hlediska převážně ultra vysoce energetická (UVE kvanta). Tato kvanta energie se při svém pohybu občas srazí a při srážce rozdělí na množství méněenergetických kvant energie.  Méněenergetická kvanta energie mají větší rozměry a obdobně jako hmota mají při stejném směru otáčení jejich spirály snahu se sdružovat. Energie sdružovaných kvant tak narůstá až do velmi vysokých hodnot. Vytvoří se rovnováha mezi vznikem a zánikem těchto UVE kvant. To je rovnováha ve výši jejich průměrné energie. Druhou rovnováhou je rovnováha v celkovém momentu jejich hybnosti pravotočivých i levotočivých kvant energie. Ta zaručuje nulovou průměrnou energii univerzálního energetického pole. Na čas přitom nemusíme hledět, protože ten pro ně neplyne a je tedy zcela nepodstatný.

Při vzniku vesmíru se z našeho hlediska v průběhu miliard roků „několik“ ultra vysoce energetických strun (UVE strun)  o energii přes 1019 elektronvoltů složilo neobvyklým způsobem – do kruhu nebo spíše koule o rozměru přibližně  3*10-35 metru. Vzhledem k silám, které se tím vytvořily, nabalily na sebe množství dalších UVE strun. Vysvětlení je ve stati vznik gravitace.  Při návratu do původního stavu se kvůli vysoké rotaci složená kruhová UVE struna v době 10-43 sec. od počátku sloučení  rozpadla na obrovské množství stále ještě ultra vysoce energetických pravotočivých a levotočivých rotujících UVE strun. Tyto struny měly vnitřní napětí přesahující 1039 tun. Viz poznámku č.1. Rovněž počet jejich kmitů byl ohromný. Přesahoval 1027 kmitů za sekundu.  Tím, že rotují kolem společného středu a spirálovitě se rozpínají, vytvořily základ pro časovou posloupnost od společného vzniku. Tak se vytvořil počátek našeho vesmíru. Vznikem jednotného středu pro všechny fotony v tomto klubíčku energie vznikl počátek času, který plyne stále jedním směrem až do zániku vesmíru. Tento čas má však nelineární charakter. S rozpínáním vesmíru se jeho dílky charakterizované vlastnostmi fotonů zvětšují úměrně s tímto rozpínáním. Tak zůstává vnitřní frekvence fotonů a jejich rychlost stejná po celou dobu rozpínání vesmíru a vzniklý čas pro ně plyne konstantně.

Sdružování UVE strun a jejich následný rozpad jsou častější než uvedené desítky miliard roků. Velice podstatnou vlastností je však celková energie těchto sdružených strun. Jestliže je například 2x menší než v „našem“vesmíru, vytvoří se několikanásobně menší množství vodíku a později prvotních velkých vodíkových hvězd. Důsledkem je vznik velice malého množství těžších prvků, které nedává možnost vzniku planet s pevným nebo alespoň kapalným povrchem a tím ani vzniku života alespoň trochu podobnému našemu. Při dvojnásobném množství energie v původním klubíčku by vzniklo mnohem více jader vodíku a následně i těžších prvků. Vývoj vesmíru by se velice urychlil, ale většina hmoty by skončila v černých dírách a planetárních soustav by bylo velice málo. Při překotném vývoji vesmíru by pak vývoj a trvání vyšších forem života byly z našeho hlediska velice krátké.

Je reálný předpoklad, že jednotlivé energetické struny do počáteční složené struny přicházely  z  různých směrů a určily tak již z počátku 2 rotace vznikající složené struny – rotaci v kruhu přecházející v rotaci ve spirále ve směru pohybu a následně rotaci strun v rovině kolmé na směr pohybu. Vzniklá složená struna měla tedy již od počátku moment hybnosti, který určil rychlost jejího otáčení a tím i vlastnosti budoucího vesmíru, protože  právě rychlost  otáčení v další fázi rozpínání způsobila dále uvedeným způsobem rozdíl v množství vzniklé hmoty a antihmoty.

Při vzniku hmoty ve vesmíru jsou energie rotací tím nejdůležitějším faktorem. Musíme si totiž uvědomit, že nejenergetičtější struny měly nejmenší velikost a při rotaci spojené s rozpínáním počátečního klubíčka se energie nutná na vznik dalších a větších stupňů pronikavě snižuje a velikost a počet těchto nových stupňů vývoje energie pronikavě zvyšuje. V každém stupni proto vniká řádově mnohonásobně větší množství méněenergetických rotujících uspořádání v pořadí  : UVE struny  * interakce (síly)  *  hmota * volné nízkoenergetické záření. Přitom se zákonitě na příslušném energetickém stupni  a při určité teplotě vydělily interakce a později i hmota, protože vážou přesně energii potřebnou na vnitřní a vnější rotace a vibrace daných stupňů.

Pro vlastnosti vesmíru, stabilitu a vymezení vesmíru v prostředí univerzálního pole je velice podstatné, že se vesmír otáčí. Rotační moment vesmíru byl již v jeho počáteční fázi ohromný.Vzhledem k rotačnímu rozpínání se však z větší části přenesl v otáčení jednotlivých  stupňů vznikajícího vesmíru : galaxií, hvězdných soustav včetně jejich planet, atomů, kvarků. Tím byly určeny i jejich vlastnosti. Bez energie rotací nemohla vzniknout gravitace, ostatní interakce ani hmota.

Zde je nutno si připomenout, že v čase 10-43 sekundy se složená UVE struna rozpadla na řádově miliardy miliard UVE strun gravitačních interakcí, které měly miliardu miliardkrát větší rozměry než původní UVE struny a zachovávaly si vibrace ve směru pohybu a spirálové otáčení. Tyto fotony měly miliardu miliardkrát menší energii než původní fotony Univerza. Totéž však neplatí o rotačním momentu těchto UVE silových strun. Rotační moment se rozdělil  při rozpadu složené struny tak, že menší část UVE strun obíhající uprostřed klubíčka si ponechala pouze minimální rotační moment spočívající v otáčení a „mírném“ rozpínání centra vznikajícího vesmíru a UVE a VVE (velmi vysoce energetické) struny silně se rozpínající části vesmíru převzaly téměř 99 % této rotační energie, která se v dalším stupni podobným způsobem přeměnila do vibrací a rotací interakcí a v dalším stupni do vznikající hmoty.

Zajímavý je i vztah vzniklého vesmíru k původnímu univerzálnímu energetickému poli. Projevil se v samotném počátku, kdy z něho náš vznikající vesmír získal  dočasně (dle našich měřítek na stovky miliard roků) energii ve formě UVE strun. V dalším  období bezprostřední energetický tok již nebyl možný, protože UVE struny mají jen malý dosah bezprostředního silového působení. “Náš” vesmír pluje v  univerzálním energetickém poli s nulovou průměrnou energií, jehož energetická kvanta mají mnohem větší energii a kmitočty než energetická kvanta našeho vesmíru. Proto vzájemně nereagují, třebaže ani to nelze vyloučit. Pokud v univerzálním energetickém poli srážkou jeho energetických kvant vznikne kvantum o nižší energii a vydá se směrem k našemu vesmíru, je interakce možná.

Při výstavbě vesmíru se důsledně uplatňuje holografický princip. To znamená, že například atom obsahuje základní informace o stavbě celého vesmíru. Jeho jednotlivé vývojové stupně jsou si v podstatě podobné, třebaže se liší velikostí i obsahem energie.

Ještě zajímavější je důsledek vzniku “našeho” levotočivého vesmíru. Jeho moment hybnosti musí být nějakým způsobem vyrovnán. Pravděpodobně tedy prakticky současně vznikl pravotočivý antivesmír. Ten by měl existovat takříkajíc v sousedství. Pravděpodobně nemá kulový tvar, ale mohl by být osmičkou v ose otáčení “našeho” vesmíru.

Autor: Ing. Bohumil Jakubec

https://kvantovy-vesmir.webnode.cz