Prach jsi a v prach se obrátíš. Přenáší se takto život mezi planetami?

Zajímavá studie oživuje myšlenku “kosmické panspermie”.

V pozadí vzniku života na Zemi mohly být částečky biologické hmoty, které vstoupily do atmosféry naší planety jako součást velmi rychlých proudů vesmírného prachu. Později zase mohla Zemi podobně “vyslat” svůj život k jiným planetám. Možná nejen sluneční soustavy.

Tvrdí to Arjun Berera z Edinburghské univerzity. Svou analýzu uveřejnil ve vědeckém časopise Astrobiology. Informovala o ní i zmíněná univerzita.

“Zaprášená” zemská atmosféra

Atmosféra naší planety je plná prachu. Nejen jejího vlastního, třeba zvířeného větry na Sahaře a přenášeného vzdušným prouděním nad jiné kontinenty. Je zde také významný příspěvek z meziplanetárního (a mezihvězdného) prostoru. Přibližně stovky tun denně.

Skládá se z hmotnostně (a tím i velikostně) značně různorodých částic. Od mikrotelísek o hmotnosti 10 -18 gramu (miliontina bilióntiny), až po jednogramová. Společnou ale mají velmi vysokou rychlost vstupu do atmosféry, 10 až 70 kilometrů za sekundu!

To stačí na “doručení” případných mikrobů z jiných planet na Zemi. A stejně i na “odeslání” pozemských na jiné planety. Prachové proudy se totiž ve vysoké atmosféře Země mohou srazit s mikroby (pronikají do jejího horních vrstev) a strhnout je s sebou do kosmu.

V žlutém kroužku je typická vzorek meteoritu, v modrém typická vzorek shluku vesmírného, ​​v tomto případě meziplanetárního prachu.
V žlutém kroužku je typický vzorek meteoritu, v modrém typický vzorek shluku vesmírného, v tomto případě meziplanetárního prachu.Zdroj: Michael Callahan

I k jiným hvězdám?

Přitom nejen do meziplanetárního prostoru, ale za jistých příznivých podmínek i do mezihvězdného. Už podle dřívějších hypotéz by mikroby mohly být chráněny před zářením, nízkou teplotou a vakuem, pokud by se nacházely uvnitř větších prachových zrn či shluků.

Dosud se myslelo, že takové “vystřelení” do kosmu by mohly zrealizovat jen dopady velkých těles, jako jsou planetky a jádra komet, na povrch mateřské planety života. Nová studie to doplňuje o rychlé proudy meziplanetárního prachu, letící atmosférou.

Život je i na hranici kosmu

Týká se to zejména mikrobů, které se vyskytují 150 kilometrů a výš nad zemským povrchem. Ruský kosmonaut Anton Škaplerov dokonce nasbíral mikroby na vnějším plášti modulu Mezinárodní kosmické stanice (ISS, obíhá ve výšce 330 až 435 kilometrů). Při vypuštění tam nebyly. Právě se analyzuje, zda jsou pozemské. Škaplerov bude nyní od prosince působit na ISS již potřetí jako letový inženýr Expedition 54.

Skutečnost, že některé organismy, bakterie, rostliny a dokonce i drobní živočichové Želvušky (kmen Tardigrada) dokáží přežít extrémně drsné podmínky kosmického prostoru, je známá už déle.

Do takových výšek se mohou dostat různé. Například bakteríí původem z Madagaskaru to bylo “ionosférickým výtahem”, speciálním elektrodynamickým procesem.

Částice Planetkového prachu, konkrétně z planetky 25143 Itokawa. Japonská sonda Hayabusha jako první vyslala zpět na Zemi pouzdro se vzorky.
Částice Planetkového prachu, konkrétně z planetky 25143 Itokawa. Japonská sonda Hayabusha jako první vyslala zpět na Zemi pouzdro se vzorky.Zdroj: JAXA / ISIS

Perspektivní kosmičtí “cestující”

Právě takové pozemské organismy by mohly být strhávány a odnášeny pryč do kosmu rychlými proudy vesmírného prachu. Ty by předtím v zemské atmosféře případně zase “vyložily” organismy odjinud, ať už zrozené ve sluneční soustavě nebo u jiných hvězd.

“Návrh, že srážky s vesmírným prachem by mohly přenášet organizmy přes obrovské dálky mezi planetami, vyvolává určité zajímavé pohledy na utváření planetárních atmosfér a vznik života. Rychlé proudění vesmírného prachu je v planetárních soustavách očividně běžné. A tak by mohlo být i běžným faktorem šíření života, “řekl Arjun Berera.

Mikrosnímka částice mezihvězdného prachu.
Mikrosnímek částice mezihvězdného prachu.Zdroj: A. Takigawa, R. Stroud, L. Nittler
Zdroj: Zive.sk

Leave a Reply