Věda a pavěda I. – Trocha teorie úvodem

V malé sérii článků nazvané Věda a pavěda bych chtěl poukázat na problém „víry“ ve vědě – a nemyslím tím víru náboženskou, ale víru vědou hlásanou.

 
Jak „funguje“ věda?

 
294107Úkolem vědy je zkoumat svět kolem nás. K tomu má nějaké nástroje (ať už měřicí nebo matematické).
Dám příklad. Vědec si všimne, že tělesa padají směrem dolů (třeba poté, co ho do hlavy trefí jablko). Potom bude zkoumat padání těles různě velkých, různě hmotných, různě tvarovaných – a na základě naměřených výsledků vytvoří model „fungování“ a vysloví hypotézu – v tomto případě o existenci a velikosti přitažlivé gravitační (lépe tíhové) síly.
Tím ale věda nekončí! To je teprve začátek – vyslovení hypotézy. Nyní nastává fáze ověřování „pravdivosti“. Vědecké týmy se „vrhnou“ na tento model (hypotézu) a snaží se ho rozcupovat, dokázat, že neplatí. A jelikož součástí hypotéz bývají také konstanty a různé proměnné (v našem příkladu třeba gravitační konstanta, tíhové zrychlení, hmotnost tělesa), je výsledkem té snahy buď
a) potvrzení, že hypotéza opravdu platí (rozpor nenalezen), případně zpřesnění konstant, nebo
b) potvrzení platnosti jen v omezené míře (zjištěny meze platnosti a tím i nutnost opravy nebo rozšíření a zobecnění hypotézy), a nebo
c) vyvrácení hypotézy jako zcela chybné.
Může vědec při „správném“ měření dojít ke „špatné“ hypotéze (ad c) nebo chybnou hypotézu měřením ověřit? Docela bez problémů. Záleží na tom, kolik a jaká měření při jejím vyvozování provede a jaké další vlivy uvažuje. Kdyby kupříkladu měřil volný pád broku a kousku polystyrenu a „zapomněl“ na vliv tření vzduchu, dostane jasně (špatný) závěr, že čím těžší těleso, tím padá rychleji.
Může dojít k hypotéze omezeně platné (ad b)? Zcela jistě. Třeba když měří přitažlivou sílu na povrchu Země (gravitační zrychlení bude považovat za konstantu), a nedojde mu, že gravitační pole a tedy i tíhové zrychlení nemusí být všude stejné (různé podle vzdálenosti od středu Země, či ještě obecněji nějakého tělesa).
Je snad jasné, že uvedený příklad je primitivní, ale ukazuje na princip. Vědec, který se zabývá výzkumem nových jevů často ani netuší, co všechno má do úvah a výpočtů zahrnout (stejně jako středověký „vědec“ netušil nic o gravitačním poli, natož to, že na oběžné dráze kolem Země má gravitační zrychlení jinou hodnotu než na jejím povrchu), tudíž často objeví „nepravdu“ (omezeně platnou pravdu). Ale ani v případě, že následná měření hypotézu potvrdí, není vyhráno. Její omezená platnost se může ukázat až časem (na povrchu Země platí, ale ne na oběžné dráze kolem ní, na Slunci či v černé díře).Vědec tedy NIKDY nemá JISTOTU, že jeho hypotéza je zcela PRAVDIVÁ! Postupné a neustálé zpřesňování hypotéz a modelů je zcela rutinní součástí vědeckého poznání. Ve vědě neexistuje absolutní pravda, neustále jsme v režimu prověřování a zpřesňování.

 
big-bang-theory-598x454Jak může nastat situace, že někdo vydává v dané oblasti určitou hypotézu za prověřenou a tudíž platnou, aniž by k tomu opravdu došlo? Důvody pro to mohou být různé. Třeba to, že tu hypotézu dost dobře prověřit nelze. Nemůžeme experiment mnohokrát opakovat (jako pád jablka) prostě proto, že je příliš veliký nebo vzdálený v čase či prostoru… Příkladem budiž Velký třesk – hypotéza o vzniku vesmíru. Můžeme se na vznik vesmíru opakovaně podívat a proměřit? Těžko! Můžeme jen ze současných měření něco hypoteticky odvozovat (modelovat) zpětně. A víme, o kolika proměnných ještě vůbec nevíme? No, nevíme! Tedy Velký třesk je nedokázaná hypotéza, nikoliv pravda o vzniku vesmíru, i když se to mnohdy jako pravda ve školách učí.
A to je ona PAVĚDA = vědecká víra. Jako platné prohlásím něco neověřeného či dokonce neověřitelného. Existuje jeden hezký termín FALZIFIKACE. Zatímco v běžném životě to má spíše záporné zabarvení, ve vědeckém žargonu je tomu naopak. Je-li hypotéza falzifikovatelná, znamená to, že může být experimentálně vyvrácena. A jako vědecké hypotézy by se neměly označovat žádné, které nelze falzifikovat. Například hypotéza o existenci Boha není vědecká hypotéza, protože není znám experiment, kterým by se dala vyvrátit = není falzifikovatelná.
Vědci a od nich informace přebírající novináři by si toto měli uvědomovat a odlišit situaci, kdy je nějaká hypotéza alespoň částečně ověřená, i když má své meze platnosti a bude skoro jistě později zpřesňovaná a zobecňovaná, od situace, kdy hypotéza je jen vírou.
Abych to ještě přiblížil. Paprsková optika – tisíckrát prověřená na čočkách naprosto selhala u rozptylu světla a byla tam nahrazena vlnovou optikou. No a co? Vadí mi, že paprsková optika má jen omezenou platnost? Pokud si jsem vědom mezí onoho modelu, tak nejsem blázen, abych průchod světla čočkou počítal pomocí soustavy diferenciálních Maxwellových rovnic, když mi k tomu stačí spočítat úhel a stranu v trojúhelníku!
Ale musím přiznat, že samozřejmě nemůžeme tvrdit, že ta která zatím neověřená hypotéza je nepravdivá – ale ani nemáme jistotu, že je pravdivá. Prostě a jednoduše NEVÍME, jestli je správná. A přiznat, že „nevím“ – to je to, co je ve vědě důležité.
Špatné je, když vědec své hypotéze BEZMEZNĚ UVĚŘÍ. Ale co vědec! Přímo fatálním malérem zavání, když o své víře přesvědčí politiky a veřejnost (a ti umlčí skeptickou opozici).
Člověk, který se tváří, že o hypotéze VÍ, že je pravdivá, si zaslouží označení DEMAGOG, případně LHÁŘ!
Zvláštní případ demagoga je člověk, který vědu „upravuje“ (vybírá jen ta „měření“, která se mu hodí k hypotéze) a zkresluje podle potřeb své ideologie nebo dokonce „falšuje“ měření či výpočty. Proč? Třeba ze strachu nebo pro vidinu bohatství, pro krásné ženy nebo pro starou whisky… Příkladem takového zkreslování můžou být antropologové v nacistickém Německu, kteří vědecky (vhodným výběrem lebek) dokázali větší velikost mozkovny a tedy nadřazenost árijské rasy.

 
greenpeace-bear2Dalším případem vědecké demagogie je přílišné zjednodušování – zamlčení části pravdy. Zamlčení toho, že existují další podstatné efekty, které jev ovlivňují. Příkladem by bylo třeba tvrzení, že na všechna tělesa (na povrchu Země), působí stejné gravitační zrychlení, a tudíž padají stejně rychle. První část věty je správně (zanedbávám malé, nepodstatné rozdíly ve velikosti gravitačního zrychlení na různých místech Země), ale druhá ne, jak si každý může ověřit (změřit) experimentálně, když pustí brok a peříčko. Zamlčel jsem vliv tvaru těles a tření o vzduch. V oblastech, kde je ověření snadné nebo alespoň možné, má takové nepravdivé tvrzení relativně krátký život, ale pokud podobný „chybný“ výrok provedu tam, kde ho nelze jednoduše ověřit (a vyvrátit), dopouštím se minimálně vědecké nekorektnosti, a pokud na této nekorektnosti založím nějaký závěr – i demagogie.
Přímo klasickým případem je současná klimatologie prosazující princip předběžné opatrnosti.
Ten princip předběžné opatrnosti v podstatě nevypadá jako špatná zásada, ale…
Jeho idea vychází z toho, že podle určité hypotézy nám hrozí nějaký „průšvih“. O té hypotéze vědci sice nevědí jistě, jestli to funguje tak, jak si představují, tedy není ověřená, ale protože je to jediná „oficiální“ hypotéza, považují ji za pravdivou. A podle této hypotézy je třeba rychle udělat…. … … A co následky? Co když se ta hypotéza po čase ukáže jako nesprávná? Nespadneme z deště pod okap?

V několika příštích pokračováních tohoto minicyklu se pokusím nastínit teorie dnes přijímané jako ověřená „objektivní skutečnost“, které ovšem podle mého skeptického názoru vzbuzují značné pochybnosti. Nečekejte ale, že se vytasím s tou jedině „správnou“ hypotézou. Ani náhodou! Předem přiznávám, že řešení neznám. Dokonce klidně připustím, že se mohu mýlit a něco přehlédnout, něco nedocenit… Ale právě o hledání pravdy je věda. A možná víc o samotném hledání než o pravdě samotné.

Příště: Opravdu produkují rostliny kyslík?

Autor: Vladimír Němec

Web http://www.inien.wz.cz

Knihy autora:

http://neoluxor.cz/beletrie/zoldacka-darja–212793/

http://www.kosmas.cz/knihy/195548/…a-clovek-stvoril-boha/

2 Komentáře

  1. Dobrý a užitočný článok. Vedecké poznanie je zoznam omylov, ktoré zatiaľ neboli vyvrátené. Každým opravením jedného z týchto omylov a jeho nahradením za menší omyl sa veda približuje bližšie k pravde.
    P.S. Rovnako, ako je nevedecká hypotéza o existencii Boha, je nevedecká aj hypotéza o neexistencii Boha.

  2. Hypotézy nie sú fakty, a pokiaľ človek nemá všetky fakty nemal by hypotézu považovať za pravdivú. Samozrejme nikto si nemôže byť istý že pozná úplne všetko (o nejakej konkrétnej problematike, aj keď sa to tak môže často zdať, a nevyvrátiteľné pravdy sú opravované pravidelne), a preto by sa nikdy nemohli hypotézy uznať ako pravdivé. Všade sú odchýlky, a podstatné je hlavne to, akú veľkú odchýlku sme ochotní pripustiť. Inak by sa ku každému tvrdeniu by sa muselo pridať slovo 'približne' alebo 'pravdepodobne'. Keď sa niečo osvedčí s určitými minimálnymi odchýlkami, je to uznané ako pravda, čo ale neznamená že tu nie sú ďalšie, nepoznané skutočnosti, ktoré sú pre nás momentálne nezistiteľné a momentálne nepodstatné.

3 Trackbacks / Pingbacks

  1. Věda a pavěda III. – O původu ropy | Nevšední svět
  2. Věda a pavěda V – Velké bombardování | Nevšední svět
  3. Skleněná koule globálního oteplování | Nevšední svět

Komentáře nejsou povoleny.