Vraceč

Katka přesně v 17.45 hodin v neděli 18.12.2016 nastoupila do meziměstského autobusu. Autobus byl vyprodaný už před několika dny, ale Marek jí včas koupil místenku. Vybral své oblíbené místo do druhé řady vepředu u okna. Je tam dobrý výhled a rychle se dá vystoupit předními dveřmi ven. On si tohle místo kupuje vždy a jí to určitě také potěšilo. Sundala si kabát, hodila ho do horní přihrádky a pohodlně se usadila. Mávla Markovi a mile se na něj usmála. Za chvíli si k ní přisedla nějaká starší paní. To je dobře, pomyslel si, aspoň jí nebude otravovat nějaký muž. Osten žárlivosti se zapíchl do Markovy myšlenky, ale s úsměvem ho hned zahnal. Nebyl důvod na něco podobného myslet. Je to až neuvěřitelné, jak jsou do sebe i po roce stále zamilovaní. Jejich domácnost jim klape a mají nádherný život. Markovi se rozjíždí jeho počítačová firma, Katka dostudovala vysokou školu a teď se vzdělává dalšími kurzy. Chce si splnit sen o vlastním fitness centru, kde bude trénovat lidi a radit jim se životosprávou. Tohle bude nejspíš jejich nejdelší odloučení. Katka jede do Brna na seminář o zdravé výživě a vrátí se mu zpátky do Prahy až za týden. Nějak to tu bude muset vydržet. Už teď mu chybí.

Doma zatím pořádně uklidí, dojde koupit vánoční stromek a staví se u rodičů pro nějaké cukroví. Připraví ty nejhezčí vánoce, které Katka, kdy zažije. Většinu dárků má už nakoupených dávno, ještě musí sehnat její oblíbený parfém a bude vše připraveno. Až se jeho dívka vrátí, bude vše perfektní. Škoda, že si chvilku neodpočine a nestráví s ním víc času jako na začátku jejich seznámení. Jakmile skončila se školou, upnula se na své fitko a začala více a častěji chodit na poradenské kurzy a semináře.

Z myšlenek ho vytrhl asi dvacetiletý obézní mladík v zelené bundě a kostkovaném šátku omotaném kolem krku. Nevybíravě do Marka strčil velkým batohem, když se prodíral čekajícími lidmi nástupištěm ke vstupu do autobusu. Rozepnuté černé kanady s kovovými špicemi klapaly po kamenných kostkách, dokud je neztlumil koberec autobusových schůdků.

“Sorry,” prohodil k němu na půl pusy neurvalec a vedral se do autobusu. Předložil jízdenku a nemotorně se začal uličkou prodírat dál do autobusu. Došel doprostřed a usadil se do uličky vedle starší paní. Batoh si nevybíravě zaklínil mezi roztažené nohy, protože z okna autobusu vypadala spolujezdkyně značně pohoršená. Ještě, že si nesedl ke Katce, to by se Markovi nelíbilo. Divný nevychovaný člověk. Na ježka ostříhané vlasy se mu leskly potem a ten mu stékal po neoholeném strništi a zjizveném beďarovitém obličeji na bradu a kapal na šátek. Je půlka prosince, zima jako v morně a někdo se dokáže takhle zpotit. Marek mu věnoval poslední pohled a opět se vrátil ke sledování profilu obličeje své lásky.

Řidič autobusu nastartoval motor a zavřel dveře. Marek odstoupil kousek dál na nástupiště a zamával Katce. Ta byla zabraná do svého mobilu a pozdravu si ani nevšimla. Nevadí, možná mu už píše zprávu, že jí chybí. Autobus líně vyjel ze zastávky a vyrazil na svoji dvěstěkilometrovou cestu. Marek zkontroloval mobil. Nic. Napsal tedy Katce zprávu, že už mu chybí a ať dá vědět, až do Brna dorazí. Připojil pár smajlíků a spokojeně ji odeslal. Potvrzovací automatická zpráva dorazila okamžitě a Marek se vydal z autobusového nádraží Florenc pěšky přes Karlín do jeho podkrovního bytu na Lyčkovo náměstí.

Naplánované nákupy a domácí práce zvládl rychle. Večer se posadil do obývacího pokoje a zapnul televizi. Než si pustí nějaký film, koukne aspoň na zprávy. Zkontroloval mobil, ale zpráva od Katky ještě nedorazila. Na všech programech stejná snůška negativních a krvavých zpráv. Nevěnoval tomu pozornost až do chvíle, kdy do jeho mozku pronikla zpráva o výbuchu linkového dálkového autobusu z Prahy do Brna. Marek zpozorněl. Celý autobus shořel na dálnici kousek od Jihlavy. Nikdo nepřežil. Pravděpodobnou příčinou neštěstí je výbuch bomby uprostřed autobusu. Záběry z místa neštěstí potvrdily Markovy nejtemnější obavy. Byl to ten autobus. Katčin autobus. Nakonec jí zahlédl v rychlém televizním záběru ležících obětí neštěstí. Nemohl tomu uvěřit. Pustil si počítač a zběsile začal hledat nové informace, fotografie a čekal na nejnovější aktuality. Seznam obětí zatím nebyl znám. Dokola se pokoušel Katce dovolat na mobilní telefon, ale ten byl stále nedostupný.

Brzy ráno mu zatelefonovala Katčina maminka. Z brečícího hlasu okamžitě poznal, že jeho nejhorší obavy se naplnily. Policie potvrdila Katčiným rodičům, že se stala obětí bombového útoku neznámého fanatického sebevraha. Další podrobnosti jim neřekli a ani na internetu a ve zprávách nic nového nebylo. Policie odmítla vydávat jakákoliv prohlášení. Markovi se zhroutil celý svět. Poslal textovou zprávu rodičům, že Katka zemřela a on nemá důvod dál žít. Telefonní přístroj začal za chvíli zvonit, ale on neměl sílu ho zvednout a celou událost prožívat znovu. Nakonec ho vypnul, vzal si největší kuchyňský nůž s modrou rukojetí a odešel do koupelny. Občas v nějaké knize nebo v novinách četl o sebevrazích. Před sebou čistě a jasně viděl a věděl, co udělá. Napustil si teplou vodu do vany, svlékl se a spokojeně se uvelebil ve vodě. Nůž si položil na dosah ruky. Voda příjemně hřála a ukolébávala jeho mysl. Byl rozhodnutý. Vypnul přívod vody, vzal si nůž a chvíli vzpomínal na Katku. Čas dospěl, rychlým řezem si přeťal levé zápěstí a předal si nůž do zraněné ruky. Zjistil, že nůž pořádně neudrží a tak si ho přidržel nohama a pravým zápěstím nekompromisně přejel po mokrém ostří. Nechal nůž spadnout na dno vany, opřel se a spustil ruce do vody. Jeho vědomí pomalu odplouvalo spolu s odtékající krví.

***

Autobus jedoucí v pravém jízdním pruhu dálnice D1 povolenou rychlostí minul označení města Jihlava. Široko daleko byl sám, jako kdyby frekventovanou dálnici používal jediný. Zimní obloha byla jasná a bez mráčku. Venku začínalo přituhovat, ale v autobuse bylo příjemné teplo. Cestující zčásti spali, četli si a sledovali obrazovky přehrávačů. Najednou se ozvala mohutná rána, tlaková vlna výbuchu roztrhla autobus na dvě části a vyhodila ho několik metrů do vzduchu. Oheň v epicentru sežehl vše ve svém dosahu. Autobus dopadl zpět na zem a začal hořet. Křik umírajících a zraněných lidí nabíral na intenzitě….

Marek se s výkřikem hrůzy probudil. Chvíli ještě křičel, než si uvědomil, že je to jen sen. Jeho pyžamo bylo úplně promočené a postel celá rozházená. Rozechvěle a se značnou námahou se nejistě posadil na jejím okraji. Skoro každou noc za posledních šedesát let ho pronásledoval a nedal mu spát stejný sen. Vzpomínka na něco, u čeho osobně nebyl, ale naprosto to změnilo jeho život. Vzpomínky na milovanou Katku byly stále jako živé. Dnes je naděje, že se to změní.

***

“Za kolik prodáváte ten Vraceč?” zeptal se Marek vyholeného mladíka v černém obleku s hlavou potetovanou nějakými slovy v azbuce. Člen ruské mafie, napadlo ho.

“Plná dávka je za dvě stě milionů,” odpověděl mu s ruským přízvukem.

“Trochu drahé. Jak mám vědět, že je pravý a funguje? Co když to je jen nějaká napodobenina?”

“Udělejte to jako každý zájemce. Sežeňte si v arabské čtvrti nebo na ČVUT tester a otestujte si to, než Vám to předám. Ale ručíme za to, že to je pravé zboží. Dovážíme to přímo z naší laboratoře na Sibiři. Je to extrahované z toho živého meteoritu, co spadl minulý rok. Naše společnost ho získala celý pro sebe.”

“To je ten u Tunguzky?”

“Těžko,” reagoval naštvaně mladík. “Zkoušíte mě? Chcete mě nachytat? Ten tam spadl v roce 1908. Když na Vás koukám, tak ten si možná pamatujete osobně, ne?”

“Máte pravdu, zasloužil jsem si to.”

“Tohle je ten z Angarsku z minulého června. Pokud si objednáte plnou dávku, mohu Vám dát testovací vzorek k ověření. Jeden miligram. Máme ozkoušeno, že po požití se vrátíte maximálně o měsíc zpátky v čase a účinek trvá asi hodinu.”

“Jo, to se mi líbí. Kolik stojí ten miligram?”

“Dvě stě tisíc.”

“Zkusím to. Peníze mám s sebou. Tady jsou,” usmál se v duchu Marek a podal mladíkovi obálku s požadovanou hotovostí. Ten si peníze přepočítal a mávl do tmavého průchodu. Během chvilky se odtamtud vynořila a ladným krokem vyšla zrzavá dívka v černém kostýmu. V ruce držela kovový kufřík, který podala mladíkovi.

Otevřel ho a Marek spatřil, že v kufříku je v polstrování uloženo několik velkých a několik menších injekčních stříkaček.

Vytáhl jednu z malých stříkaček a podal ji opatrně Markovi.

“Na číselníku nastavíte datum a čas do jakého se chcete dostat, píchnete si dávku a jakmile látka začne účinkovat, přenese Vás do Vašeho těla ve zvolené minulosti. Je to slabé, jak jsem říkal. Dokáže Vás to tam udržet asi hodinu, pak Vaše mladší já zase převezme kontrolu a Vy se vrátíte do současnosti.”

“Vynikající. Nějaké varování?” zeptal se ještě Marek a zastrčil si injekci do vnitřní kapsy saka.

“Nic. Cokoliv tam uděláte, to se odrazí do současnosti a stane se skutečností. Nejen pro Vás, ale pro nás všechny!” odpověděl vážně mladík. “Když budete chtít plnou dávku, najdete mě zde za měsíc ve stejnou dobu. Do té doby budeme mít připravené potřebné množství.”

“Dobře. Uvidíme se za měsíc,” přisvědčil Marek a vrátil se do své limuzíny. Byl se sebou spokojený. Obchod zatím vypadal slibně. Za ty peníze to bude stát. Musí. Zatahal za správné nitky, sehnal si správné kontakty a jako jediné soukromé osobě se mu nakonec podaří získat Vraceč. Ruská mafie se nerada dělí, ale Sergej měl čest a věděl, že dluhy se mají platit.

***

Marek pečlivě pročítal internet a hledal výherní čísla nedělní loterie. Hlavní výhra nebyla vyplacena, tažená čísla nikdo nevsadil. V jackpotu bylo dvě stě milionů. Tady sežene peníze na pořádnou cestu do minulosti. Tohle bude jeho jízdenka k záchraně Katky. Celých posledních šedesát let na ni myslel. Jaké to mohlo být, kdyby ten autobus nevybuchnul. Žili by spolu a on by byl šťastný. Od její smrti se do sebe uzavřel a byl tak zničený, že si už žádnou ženu nehledal. Zůstal sám a vrhnul se do práce. Podnikal a bohatnul. Jeho majetek dělal kolem sto milionů, ale neměl je s kým utrácet a užívat. Stárnul a žil jen vzpomínkami na ten nádherný rok s ní.

Před třemi lety spadlo několik živých meteoritů. Z počátku nikdo nevěděl, co to je, ale pak se v určitých kruzích rozkřiklo, že možná umožňují cestovat v čase do minulosti. Látka z meteoritů byla okamžitě zakázána a zabavena jednotlivými vládami. O meteoritech se přestalo mluvit a psát. Jako by nikdy nespadly. Jako by neexistovaly. Od té doby se snažil najít informace a pak kontakty na černé prodejce látky z Ruska. Tam se dalo tradičně sehnat všechno. Jemu se to konečně podařilo.

Od fámy o objevu cestování časem začal žít pro záchranu Katky. Postupně se mu podařilo dohledat veškeré informace k bombovému teroristovi. Byl to ten muž v hnědé bundě s batohem. Filip Krejčí. 20 let. Svobodný. Alláhův mučedník. Původně bezvýznamný trouba z Libně. Našel si o něm všechno. Znal celý jeho život od narození až do toho osudného okamžiku.

***

Nastal čas. Marek sebral odvahu a nastavil na číselníku malé injekční stříkačky datum šest dní do minulosti. Vybral okamžik, kdy byl na jednání v centru Prahy. Lehl si na pohovku a zapíchl si jehlu do krku. Stlačil píst. Látka vnikla do těla a rychle se probojovávala k jeho mozku. Zavřel oči. Během chvilky dosáhla hipokampus a Marek ucítil spojení. Jeho mysl se odpoutala a život se mu začal přetáčet pozpátku. Jako ve zrychleném filmu spatřil jednotlivé zapamatované události posledních šesti dnů. Sledování losování jackpotu, návštěva obchodníka s Vracečem, sjednání nové smlouvy o nákupu softwaru, středeční jednání s ministrem obchodu a konečně úterý. Otevřel oči. Seděl ve svém Mercedesu uprostřed Václavského náměstí. Vrátil se o šest dní. Jeho řidič čekal na instrukce. Přesně si vzpomínal, jak ho odvážel ze schůzky s ředitelem Národního muzea.

“Můžeme jet, pane? Není Vám něco?” zeptal se řidič dezorientovaného Marka.

“Zajeďte na poštu do Jindřišské, mám pro Vás úkol.”

Řidič poslechl a odjel pár desítek metrů dál k hlavní poště. Marek si vytáhl z kufříku papír a začal na něj psát sadu čísel.

“Tady tyhle čísla vsaďte na sobotní jackpot, chci zkusit štěstí,” Marek podal řidiči papír s číselnou kombinací. Řidič zastavil, vystoupil z vozu a odešel na poštu. Marek se rozhlížel kolem a nevěřícně se prohlížel ve zpětném zrcátku. Opravdu se přemístil v čase o týden zpět. Řidič se vrátil do vozidla a podával Markovi potvrzení se vsazením do slosovací soutěže. Marek zkontroloval vsazená čísla. Souhlasilo to s tím, co si pamatoval. Snad se nespletl, přece jen jeho osmdesátiletá paměť není stejně dobrá jako dvacetiletá.

“Jedeme domů, Josefe, jsem už unavený,” pokynul řidiči a uvelebil se v sedadle. Nechtěl ve své minulosti nic dalšího měnit a ovlivnit současnost. Tohle byla jen zkouška. Před příjezdem do karlínského bytu začal cítit brnění v hlavě, rozostřil se mu zrak a cítil, jak se jeho vědomí pere o nadvládu s jeho mladším já. Bitva byla ihned prohraná a on ani neměl důvod bojovat. Chtěl se vrátit a zjistit, zda byl úspěšný. Mysl se mu odpoutala a začal se vracet zpět do současnosti. Jeho vzpomínky se překreslovaly. Středeční jednání s ministrem, obchodní schůzka, nákup zkušebního vzorku Vraceče, sledování losování a neuvěřitelná výhra jednoho sázejícího. Nakonec spatřil, jak s řidičem jedou do hlavního sídla Sazky a on přebírá šek na výhru dvou set milionů. Otevřel oči. Ležel na pohovce, jak si lehl před hodinou. Bylo mu značně nevolno. Stěží se stihl naklonit na stranu a vyzvracel celou večeři.

Rychle přešel k malému trezorku zabudovanému v podlaze pokoje. Namačkal číselnou kombinaci a otevřel ho. Bylo to tam. Šek od Sazky na dvě stě milionů. Podařilo se mu to. Změnil minulost a měl potřebné finance.

***

Osmdesátiletý Marek nedočkavě vyčkával v recepci neoznačené společnosti na potetovaného překupníka. Josef čekal v Mercedesu na nedalekém parkovišti, připravený na zavolání přijet před vchod. Marek chtěl být po nákupu co nejdříve doma a aplikovat si látku.

Mladík přišel přesně včas. On i zrzka.

“Máte peníze? Koukal jsem v televizi, že jste nedávno vyhrál jackpot v loterii. Tipoval bych, že se jednalo o testování našeho vzorku?”

“Ano, byl to ten test. Byl úspěšný. Peníze pro Vás mám,” odpověděl Marek a podal mladíkovi kovový kufřík s hotovostí. Muž si ho převzal a podal ho dívce.

“Jdi to přepočítat,” prohodil k ní a ona odešla s penězi do vedlejší kanceláře. Ticho přerušilo šustění stroje na počítání peněz.

“Kde je moje zboží?” dožadoval se nedočkavě stařík. Mladík mlčel. Počítání stroje skončilo. Zrzka vyšla ze dveří a kývla hlavou, že je vše v pořádku.

“Tady to máte. Udrží Vás to v minulosti asi jeden den. Není to přesné. Jakmile ucítíte brnění v hlavě, je konec a vracíte se zpátky, ale to už jste poznal,” podal mu muž jednu velkou injekční stříkačku s časovačem. Marek vytáhl z kabátu testovací sadu, kterou si zakoupil a zkontroloval pravost mimozemské látky. Tester, potvrdil, že byla bezesporu pravá.

“Děkuji,” usmál se na mladíka, pokýval hlavou a spěšně odešel za Josefem do auta.

***

Marek se nemohl dočkat. Jakmile se vrátil domů, poslal hospodyni a služebnou s řidičem pryč a zamkl se v ložnici. Zopakoval si přesnou adresu pobytu Filipa Krejčího. Znovu si pročetl zprávu z policejního vyšetřování a přezkoušel se z časového harmonogramu bombového zabijáka. Už několik měsíců znal zpaměti přesný pohyb Filipa Krejčího týden před jeho atentátem. Prostudoval každou minutu jeho života, jak ji vysledovali a zapsali policisté a pracovníci tajných služeb, při vyšetřování jeho činu. Vybral si datum 16. prosince, dva dny před jeho atentátem. V té době byl Filip skoro pořád doma, četl si Korán a připravoval se na svou misi. Teprve den před akcí si převzal od svého muslimského kontaktu výbušinu pro své svaté poslání.

Všechno měl promyšlené. Vzpomínal na ty hrůzy po smrti Katky, na její ztrátu a nenaplněný společný osud. Krev v něm kypěla a on se těšil na svoji pomstu a Katčinu záchranu. Se zlověstným úsměvem navolil 16. prosince 2016 na injekční stříkače, ulehl si na postel a odhodlaně bodl jehlu do krku. Tekutina se rychle rozlila do jeho žil a okamžitě zamířila k hipokampusu. Zatočila se mu hlava. Zavřel oči a čekal. Jeho mysl se rozostřila a cesta začala. Nákup dávky Vraceče vystřídala jeho radost z náhlé výhry v loterii… nákup vzorku Vraceče… jednání s úředníky ministerstva… sjednání obchodu… další obchodní jednání a rozšíření společnosti… odkoupení majetku po Billu Gatesovi… smrt matky… jeho společnost se stává společností roku… prvních sto milionů… rozšíření společnosti… odmítnutí sňatku s dcerou exprezidenta Zemana… smrt otce… prvních deset milionů vyděláno… založení vlastní firmy… nekonečný rok pod sedativy v psychiatrické léčebně… podřezávání žil ve vaně… loučení na Florenci s Katkou… pokoj ve starém bytě na Lyčkově náměstí…

Dvacetiletý Marek otevřel oči a rozhlédl se po místnosti. Povedlo se. Byl v jejich starém bytě v Karlíně. Ležel na zádech v ložnici. Nevěřícně zvedl své ruce před obličej a s úsměvem konstatoval, že to jsou opravdu ruce mladíka. Pryč byly stařecké skvrny a seschlá kůže, kterou vídal poslední roky v zrcadle. Chtělo se mu smát. Otočil se a pohlédl vedle sebe. Katka ležela na své půlce postele a mělce oddechovala. Pozoroval ji a nemohl se vynadívat. Jeho životní láska. Křivka jejího poprsí se zvedala v rytmu pravidelného dechu. Jak málo stačí, aby z něj byl zase muž. Po šedesáti letech opět pocítil erekci. Rukou zašmátral pod peřinou na Katčino tělo a po břiše pomalu klouzal po černé noční košilce k pahorku lásky. Katka se otočila na bok a vyšpulila na něj zadek. Rukou pohladil boky a přes zadeček směřoval mezi půlky. Katka se zavrtěla a odstrčila mu ruku.

“Ještě mě nech spát, musím za chvíli do práce,” zarazila jeho šmátrání v počátku a zabalila se víc do přikrývky. Hm, takže přesně jako před šedesáti lety, dnes prostě nic nebude, povzdechl si pro sebe Marek. Otočil se na druhý bok a pohlédl na hodinky. Sedm ráno. Ještě má den před sebou. Bylo dneska “něco” nebo nebylo, marně si lámal hlavu. Erekce začala ustupovat a tak vstal, aby se přichystal na nejdůležitější úkol svého života.

Kde najde Katčina vraha a obávaného teroristu věděl nazpaměť. Jeho harmonogram také. Byl plný síly, elánu a odhodlání. Až nyní si uvědomil, že vlastně neví, jak to provede. V této době nemá peníze, aby si mohl opatřit pistoli, nemá zbrojní průkaz na legální zbraň a nezná ani žádného překupníka. Nezná ještě nikoho z podsvětí. Jediné co mu zbývá, je nejspíš kuchyňský nůž. Mohl by Filipa Krejčího zabít nožem. Nebo uškrtit provazem. Ještě by šlo sehnat basebalovou pálku nebo aspoň nějakou kovovou tyč. Postavou na tom byli podobně a při využití momentu překvapení by ho měl přemoci. Jak je možné, že takovou věc přesně nepromyslel. Vždyť ani tu podělanou sebeobranu nebo jinou bojovou techniku se neučil. V osmdesáti letech by to bylo asi k ničemu, přiznal si. Celý jeho život byl jen sezení za stolem a vydělávání peněz. Špinavou a černou práci za něj odřeli ostatní. Tohle za něj nikdo neudělá.

Podíval se na hodinky. Uplynula hodina, zatímco zbytečně rozjímal. Katka stále spala. Dnes jde do práce na devátou. Vstal, osprchoval se a prohlédl si všechny nože v kuchyni. Vybral si druhý největší. Nejostřejší, který našel. Málem si uřízl palec, když zkoušel naivně ostří. Bude vypadat jako debil s tím ovázaným prstem. Ještě, že ho neviděla Katka. K čemu mu teď je, že je vyškolený ekonom a bude jeden z nejúspěšnějších a nejbohatší podnikatelů v republice, když se neumí ohánět ani s nožem.

Než se Katka probudila, odešel s nožem v kapse bundy směrem do Libně. Kolem jedenácté hodiny již bedlivě pozoroval dveře domu Pod Labuťkou, kde bydlel jeho úhlavní nepřítel Filip Krejčí. Jedenáct třicet. Z domu vyšla usměvavá blonďatá pětačtyřicetiletá žena s desetiletou holčičkou. Marek v ní podle prostudovaných materiálů okamžitě poznal matku Filipa. Odešla na zastávku autobusu. Chvíli se loudal po Prosecké ulici, dokud neviděl, jak nastoupila do autobusu, který odjede do obchodu v Letňanech. Podle údajů by se neměla vrátit do čtyř odpoledne. Vzduch byl čistý. Marek rychle doběhl k Filipovu domu. Zavřeno. Na co myslel. Jasně, že budou zavřené domovní dveře. Postupně zazvonil na všechny funkční domovní zvonky a se slovy, že jde s roznosem letáků, se nad ním někdo smiloval. Bzučák se rozezněl a pustil ho do domu. Vždy se najde někdo, kdo zazvoní. Naštěstí. Obezřetně, nikým neviděn vyšel do třetího patra. S adrenalinem pulzujícím v krvi a zrychleně bušícím srdcem stanul před dveřmi rodiny Krejčích. Zaposlouchal se. V bytě hrála potichu televize a v pozadí uslyšel zvuk splachování WC. Pokusil se nahlédnout kukátkem ve dveřích, ale nic neviděl.

Podle informací tajné služby by měl být v bytě jen Filip Krejčí. Zazvonil. Šoupání kroků bylo nekonečné, ale nakonec se dveře bytu otevřely. Stál v nich asi dvacetiletý poďobaný obtloustlý mladík s ježkem na hlavě, oblečený v kostkované košili a pruhovaných trenkách. Marek strnul.

“Co je? Potřebuješ něco?” zeptal se ho Filip. Marek se probral. Před očima viděl záběry televizních kamer. Hořící rozpůlený autobus, trosky vraku rozmetané po dálnici, mrtvá těla přikrytá bílými a černými látkami. Shon hasičů, policistů a záchranářů. Hysterie kolemjedoucích řidičů.

” Tak potřebuješ něco?” zeptal se znovu Marka.

“Jo, promiň. Zasnil jsem se, když jsem viděl svatého bojovníka. Posílá mě Abdur Rahim s posledními instrukcemi,” odpověděl Marek automaticky naučenou větu, kterou si připravil poté, co si pročetl všechny dostupné informace o Filipově bombovém atentátu a celé organizaci v pozadí.

“Super, pojď dál,” pozval Marka Filip do bytu a zavedl ho do svého pokoje. Obyčejný pokoj s počítačem a běžnými věcmi neprozrazoval o Filipovi jeho posedlost islámem a svatou válkou. Nikde nebylo vidět nic z jeho připravovaného činu, kterého se dopustí pozítří.

“Jsi si jistý, že to dokážeš udělat?” zeptal se ho Marek přímo.

“Alláh je věčný a já jsem jeho věrný bojovník, takže si piš, že to udělám a udělám to rád. Doufám, že Abdur Rahim připravil to prohlášení, protože já jsem připravený. To, ty mi zítra doneseš ty výbušniny?”

“Ne, já ne,” odpověděl mu rozechvěle Marek. On to fakt myslí vážně, pomyslel si. Jasně, že to myslí vážně, vždyť se to stane. Jako by to dobře nevěděl. Co teď? Teď je ta chvíle. Celé tělo se mu začalo chvět, dech se mu zrychlil a očima začal fixovat oči Filipa.

“Co je, cos mi vlastně přišel říct? Potřebuju se připravovat.”

Marek to déle nevydržel. Desítky let nahromaděný vztek, hněv a pocit bezmoci ho ovládl. Přistoupil rychle k Filipovi, vytáhl z vnitřní kapsy kuchyňský nůž a bodl ho do břicha. Filip se na nic nezmohl. Chytil překvapeně Markův nůž a ruce a nevěřícně mu pohlédl do očí.

“Co….” Chtěl se zeptat, ale to už Marek nůž vytrhl z jeho těla a jako smyslů zbavený začal bodat a bodat. Filipovo tělo se sesunulo na zem a Marek si na něj obkročmo sedl a dál bodal a řezal. Před očima viděl jen hrůzu, kterou Filip způsobil všem pozůstalým a vůbec celé republice. Za ně za všechny se teď mstil. Nůž se zvedal a klesal, krev stříkala po celém pokoji a Filip nebyl schopen přestat. Po desítkách ran se mu ruka unavila a on konečně skončil. Katka byla zachráněna. Probral se z transu a viděl tu hrůzu, kterou během chvilky vykonal. Na zemi leželo k nepoznání rozřezané tělo. Jeho vlastní oblečení, obličej a ruce byly celé od krve. Krev byla všude. Malátně se zvedl a vyběhl ven z bytu. Na schodech se střetl s uklízečkou, odstrčil jí a utíkal ven. Než vyběhl z domu, uslyšel její hysterický křik. Běžel bezmyšlenkovitě dál směrem domů do Karlína.

Zadýchaně doběhl do svého podkrovního bytu. Katka doma nebyla. Strhal ze sebe zakrvácené oblečení a naházel ho do igelitového pytle na odpadky. Krev mu prosákla i na slipy. Svlékl se do naha a vše zahodil. Pytel pevně uzavřel provazem a uvolněně zamířil do koupelny. Střídáním studené a horké vody se pomalu uklidňoval. Podařilo se to. Nebylo to přesně, jak si to dlouhá léta promýšlel a dokola přehrával v mysli, ale atentátníka zlikvidoval. Zachránil Katku, zachránil jejich společný život. Pod tekoucí sprchou se začal šťastně smát. Brzy se vrátí do své přítomnosti a dožije po boku své lásky. Teď ještě spolu nemají žádné vzpomínky, ale jakmile se vrátí, jeho paměť se naplní společnými zážitky a budou si užívat jeho bohatství.

Poslední stružky atentátníkovy krve odtékaly do odpadu a Marek ucítil známé chvění mysli. Jeho mladé já se začalo ozývat a chtělo zpět převzít moc nad svým tělem. Nebránil se. Posadil se do vany, aby se nezranil, kdyby ve stoje omdlel nebo ztratil vědomí. Čekal, až jeho mysl opustí tělo a vrátí se do přítomnosti. Těšil se jako dítě na vánoce.

Bylo to tady, vědomí se odpoutalo a vyrazilo na šedesátiletou cestu do přítomnosti. Vzpomínky jeho starého já se začaly přepisovat. Loučení s Katkou na autobusovém nádraží Florenc… Katka píše, že do Brna dorazila dobře… Marek připravuje vánoce… po týdnu čeká na Florenci na Katčin návrat a v kapse mu vibruje a vyzvání nedočkavý mobilní telefon ohlašující textovou zprávu… čte si zprávu několikrát za sebou, mobil mu padá na zem, displej praská, zvedá ho a čte si zprávu nevěřícně znovu… Katka se s ním rozchází, našla si před delší dobou někoho jiného a je jim dobře. Do Prahy se už vracet nebude… Marek rozbíjí mobil… cesta domů do podkrovního bytu vede přes několik hospod a barů. K ránu dochází opilý domů a uléhá na sedačku v pokoji…. Markovo staré vědomí sleduje nové vzpomínky jako zlý film. Něco je prostě špatně. Jeho paměť se začíná upínat na původní vzpomínky, které blednou a jsou tvrdě přepisovány novou historií… dveře bytu se rozlétnou, třísky jsou po celé chodbě a do pokoje dopadá malý předmět. Objevuje se záblesk a hluk, následovaný nesrozumitelnými výkřiky černě oděných ozbrojených mužů v maskách. Marek leží na zemi, je spoutaný… probíhá soud… Marek se hájí, že nic neudělal. Na dobu činu má kompletní výpadek paměti. Večer šel spát a probudil se až druhý den večer ve vaně. Rozsudek je nekompromisní. Úkladná vražda. Doživotí…. Mírov… samostatná šedá cela, zpřísněný režim… monotónní stereotypní dny naruší jen zpráva o smrti otce… přátelství s Jiřím Kajínkem… odvolání proti rozsudku a jeho zamítnutí… napadení dozorce… zlomená ruka… prvních dvacet let… otupělost a neměnnost… zpráva o úmrtí matky… žádost o snížení trestu zamítnuta… dopisní seznámení s paní Lídou… dopisování… rozchod… prvních padesát let. V novinách se objevují informace a pádu několika meteoritů, které začínají zkoumat vědci z celého světa…. fámy o cestování časem… žádost o snížení trestu a propuštění… schváleno…

***

Marek se probudil s bolením hlavy, jaké ještě nezažil. Hlava mu třeštila, jako kdyby ho do ní celou noc někdo mlátil. To včerejší víno asi nebylo příliš kvalitní. Pozvolna se začalo rozednívat do dalšího studeného sychravého dne. Tělo měl celé zmrzlé. Pohnul se nemotorně na plesnivé matraci a rozhlédl se kolem. Vedle matrace ležela krabice červeného vína. Zatřepal s ní. Ještě tam něco zbylo. Spokojeně si lokl. Vynikající vínečko ho uvnitř příjemně zahřálo. Na vedlejší matraci spal Franta přikrytý jeho dekou. Parchant. Proto mu je zima. Naštvaně z něj stáhl proděravělou starou přikrývku a pořádně se do ní zabalil. Franta jen zachrochtal a převalil se na bok. Oheň dávno dohořel a nebylo čím přikládat. Ještě, že našli tenhle rozbořený dům. Netáhlo sem tolik jako pod mostem. Ostatní bezdomovci se sem báli chodit. Nikdo nechtěl naštvat Vraha.

Od té doby, co ho propustili z vězení, se potloukal mezi dalšími bezdomovci. Jakmile se rozkřiklo, že seděl za vraždu, nikdo se s ním o ničem nepřel a měl od všech klid. Aspoň něco. Vražda. Hrozné slovo a skutek, který měl spáchat. Celý život trval na tom, že nikdy nic podobného neudělal. Nikdy nikoho nezavraždil. Nikdo mu nevěřil a skončil ve vězení. Na dobu vraždy si nepamatoval. Měl tak velký výpadek paměti, že nevěděl, co se dělo. Dnes už si nebyl ničím jistý a bylo mu to jedno. Pro všechny byl Vrah a každý se ho bál. Byl v komunitě bezdomovců někdo.

Jeho rodiče zemřeli, když seděl a nikdo jiný na něj po propuštění z vězení nečekal. Děti si nikdy neudělal, na to zkrátka nebylo kdy a s kým. Zhnuseně si vzpomněl na svoji první velkou lásku. Nevzpomínal si na její jméno, snad to byla Karla nebo Katka. Byl zamilovaný až po uši, dělal pro ní všechno, co jí na očích uviděl a ještě víc. A čím se mu odvděčila, našla si jiného chlapa a odkopla ho esemeskou. Podělanou esemeskou. Strašná svině. Pak skončil v base a nikdy už žádnou ženu nepotkal. Jestli měl někdy někoho zabít, napadlo ho, tak to měla být ona, nikdo jiný. Proč by zabíjel chlapa, kterého vůbec neznal, který mu nic neudělal? Blbost, strašná blbost.

David Urban


Několik slov o:
David Urban je stár 44 let, ženatý s dospělými dětmi. Mezi jeho zájmy patří lukostřelba a literatura.
Do psaní povídek se pustil až na podzim roku 2016. Začal psát sci-fi, fantasy, horory a v poslední řadě i detektivní příběhy. S povídkami se účastní literárních soutěží a s výsledky je docela spokojen. Mezi největší úspěchy zatím patří první místo v literární hororové soutěži Rokle šeré smrti (povídka Televizní divák), druhé místo v kategorii scifi v soutěži O stříbřitělesklý halmochorn (s touto povídkou Vraceč) a první místo v soutěži na poli detektivek – Česká lupa (povídka Krvavý rok).
Čas pro sepsání nějakého delšího textu – románu, zatím neuzrál.
Veškeré informace o soutěžích, kde se účastní, jaké soutěže vyhrál a na čem pracuje uveřejňuje na svém webu
Obr.:  http://www.thehansindia.com/assets/2556_Bus_Fire_Accident.jpg